Kondice znamená aktuální stav těla zvířete daný výživou, ošetřováním, tréninkem či jiným druhem pracovní zátěže (využíváním) a zdravotním stavem. Může být chovná, pracovní, výstavní, dostihová, pastevní nebo také hladová.
Každý z těchto pojmů má svůj význam a nese sebou kromě vzhledu i výsledek práce chovatele či ošetřovatele. Nezaměňovat s pojmem konstituce, což je dědičně podmíněná schopnost organismu reagovat na vlivy vnějšího prostředí. O konstituci my lidé říkáme: ty máš dobrý kořínek…
Výživa je základní faktor kondice. Zajímá nás, kolik krmiva musíme koni podávat, což je věc mechanického nasycení, kolik živin musí denní krmná dávka obsahovat a jakým způsobem krmivo připravujeme a podáváme. To je zase spousta pojmů a podmínek.
Optimální mechanické nasycení je dáno kapacitou trávicího traktu, koncentrací energie v krmivu a kvalitou krmiv (chutností). U koní můžeme vycházet z příjmu cca 2 kg sušiny krmiva na 100 kg živé hmotnosti, širší rozmezí je dáno potřebou 1,5 – 4 % sušiny ze živé hmotnosti koně.
Neboli: Když pastevní porost podle aktuálního vegetačního stádia obsahuje cca 20 % sušiny, kůň vážící 500 kg potřebuje 10 kg sušiny, počítáme s 50 kg pastevního porostu na kus a den.
Širší meze příjmu jsou dány od 7,5 kg sušiny do 20 kg sušiny a to je věc plemene, reprodukčního stádia, individuality koně a jeho pracovní zátěže. Samozřejmě, že 20 kg sušiny nepřijme český teplokrevník (500 kg), ale pokud si údaj 4 % sušiny přepočteme na 180 kg shetlandského pony, pak 7,2 kg sušiny neboli 8 kg sena je schopen přijmout.
Krmná dávka je množství krmiva, které zvířeti poskytujeme na jeden den. Obsah živin zjišťujeme podle tzv. norem živin. To složitá a rozsáhlá problematika, s kterou si průměrný chovatel málokdy poradí a tak k tomu potřebuje výživového poradce, neboli profesionála v oboru výživy a krmení. Je vždy lépe investovat dříve do jeho práce, než později platit faktury veterinárnímu lékaři. Laikovi také často uniká způsob hodnocení a zpracování či konzervace krmiv a to je zase věc dietetiky. S tím souvisí chutnost krmné dávky a někdy také zdravotní působení či dokonce toxicita krmiv. V pastvě třeba jedovaté byliny, v nedostatečně usušeném senu plísně a jejich produkty mykotoxiny, patogenní bakterie v senáži.
Zejména na dietetiku je kůň velmi citlivý. Základem výživného a zdravotního stavu koně je mikroflóra jeho slepého a tlustého střeva. První obtíže ale mohou vznikat už ve specifickém koňském žaludku, třeba při náhlé změně krmiva, nebo nadměrném obsahu snadno zkvasitelných cukrů. Výsledkem může být kolika. Příliš vysoký obsah škrobu v krmné dávce změní fermentační procesy ve slepém střevě a jedovaté produkty patogenních bakterií putují tělem, mimo jiné mohou narušit spojení mezi kopytem a kopytné kosti, což nazýváme schvácení kopyt. To jsou ale už zmíněné případy pro veterináře.
Chovatel musí dbát na pravidelný denní řád koní, klid při krmení a chvíli po něm, odpočinek koní po tréninku, rozložení krmné dávky do nejméně dvou až tří krmení u koní v klidovém režimu. Koně v intenzivním tréninku se krmí až pětkrát denně, vždy s ohledem na aktuální zátěž.
Pokud jsme pro vysoké energetické požadavky intenzivně pracujících koní nuceni navyšovat obsah energie krmné dávky na úkor vlákniny, snižujeme tak fyziologické a obvyklé zdravé fungování trávicího aparátu neboli metabolickou pohodu. Zákonitě tak dochází k nižšímu využívání bílkovin i minerálních látek. Omezená činnost mikroflóry má za následek sníženou přirozenou produkci vitaminů skupiny B, řady enzymů a jiných biologicky účinných látek. Vznikají také vysoké nároky na vitaminy rozpustné v tucích, konkrétně a nejvíce na vitamin E. Kůň v intenzivním tréninku potřebuje k udržení kondice a výkonnosti až 400 mg E vitaminu na 100 kg ž. hmotnosti. Naproti tomu musíme být rozumní a opatrní se zvyšováním dávek vit. D, na jehož nadbytek jsou koně citliví. S vitaminem A je to tak, že koně na pastvě mají jeho potřebu hrazenou beta-karotenem. V senu ale obsah beta-karotenu přirozeným rozpadem rychle klesá a také hodně záleží na způsobu sušení, protože jej rozkládají i sluneční paprsky. Potřebný doplněk A vitaminu řešíme krmnou směsí nebo vitaminovými přípravky.
Koním v intenzivním tréninku zkrmujeme kvalitní krmné směsi sestavené „na míru“ podle typu zátěže. Vždy platí, že správný název krmné směsi „doplňková krmná směs“ poskytuje koním doplněk toho, co podle využívání a práce koní v jeho krmné dávce chybí. Rozhodně to nebývá vláknina. Koním ve střední zátěži poskytneme seno v denním množství 8 – 10 kg a 2 – 3 kg směsi, případně malý doplněk ovsa nebo ječmene. V zásadě jde ale o to, abychom prostřednictvím doplňkové krmné směsi sestavené převážně z balastních komponentů zbytečně a nesmyslně draze koním nepřidávali vlákninu z pšeničných otrub, vojtěškového úsušku, cukrovarských řízků, sójových slupek a podobně. Tyto komponenty do směsi patří, ale jen ve velmi omezené míře. Pro kapsu chovatele i trávicí trakt koně je vždy lepší krmit více kvalitního sena a menší množství směsi s co nejvyšším obsahem energie, minerálních látek, vitaminů a bílkovin.
Kromě toho vždy sledujeme, co koně potřebují doplnit podle typu a období tréninku, věku, plemene či reprodukčního stádia. Výběr v druzích směsí je veliký. Vždy je rozhodující typ energie podle zaměření tréninku – rychlé a silové práce potřebují také rychlý typ energie, vytrvalostní naopak středně rychlé a pomalé uvolňování, k tomu doplněk elektrolytů. Různé jsou nároky na kvalitu bílkovin vzhledem k růstu a regeneraci svalové hmoty. A také musíme počítat s přídavky bílkovin a minerálních látek u mladých koní, občas máme koně sportovně velmi výkonné, ale špatně krmitelné, koně psychicky nestálé, myslet musíme i na specifiku výživy starých koní. Velmi zodpovědně musíme přistupovat k výživě vysokobřezích a kojících klisen, hříbat po odstavu a do věku jednoho roku.
Katalogy krmných doplňků či doplňkových směsí jsou dobrou inspirací, ale vzhledem k různosti podmínek jednotlivých chovů a náročnosti problematiky výživy vždy hledejme radu u skutečně zkušených chovatelů nebo specialistů na výživu a krmení.